Den druhý ⚓

4. june 2013 at 16:12 | McLee |  Naval Diary

10:04 pm, Někde v Tichém oceánu


Dnes jsem se konečně spojila se svým nadřízeným. Matt mi pomáhal, protože v místnosti se všemi těmi barevnými čudlíky, by osoba jako já mohla způsobit velké nepříjemnosti. Hovor byl trhaný, protože ho stále něco rušilo, navíc až do evropy, je přece jenom trochu z ruky. Za necelých šest hodin zbude z mé kajuty jen prostor o jednom metru čtverečním, možná ani to ne. Díky mému "tajnému" informátorovi Jamesovi, jsem se dostala ke složce všech budoucích kolegů z La Paz.

A mým spolubydlícím se stává... Michael Torres.
Snědý, hnědovlasý sympaťák. V jeho očích byla vidět skrytá bolest. Na bradě měl úžasný a podle mě mužný důlek a přitom jeho ostatní rysy působily tak dětsky. Rošťák, nad kterým se při rozbitém okně, slituje i majitel.
Vypadal neškodně. Myslím, že bych tu našla spoustu jiných neurvalých chlapů se kterými budou zřejmě brzy problémy. A taky že jo. Náš projekt je mimochodem dost moderně omšelý. Poznamenala bych si ho sem, ale je přísně tajný a já nehodlám našemu týmu zkazit veškeré plány, které by při té situaci mohly vykolejit. Už tak jsem dnes zachraňovala Roberta. Je moc sebevědomý a nedává si pozor.
Měl štěstí, že jsem se zrovna vracela z večeře. Chodby byly čisté, pošmurné a rozhléhaly se jímy hlasy.
Hned za rohem jsem uviděla Sergeje, jak drží zbraň Robertovi přímo před nosem.
"Co tady máš co čmuchat? Sem není povolen přístup nikomu s tvojí hodností!"
"Já jsem.. jen jsem," zakoktal.
"Nech ho být Sergeji!" Vložila jsem se do toho.
"Strkal nos kam neměl, měl bych ho zaštřelit!"
"On,.. jen pro nás dva hledal trochu... soukromí." zašeptala jsem.
Vypadalo to, že ihned pochopil, o co jde a zbraň stáhl. S mírným úšklebkem kývl a pomalu si to mířil do jídelny. Přesto jsem si všimla, že nás pořád pozoruje.
Vrhla jsem se k Robertovi, pevně ho stiskla v objetí a letmo ho políbila. Pustila jsem ho až když to vypadalo, že je vzduch čistý. Pořádně jsem ho seřvala a on se začal bránit, tím svým lišáckým úsměvem a úplně mě odzbrojil. Nebudu lhát, Robert je opravdu kus chlapa. Kus svobodnýho chlapa. Jestli tohle přežijem, možná bych si s ním mohla vyrazit.
Teď už jdu spát. Před příjezdem do přístavu to tu musím ještě trochu poklidit. Protože až se tu v té šedé, úzké kajutě budeme mačkat dva a ještě pokud jde o namakanýho námořníka dva metry - deset...
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement