Část #4

25. may 2013 at 14:37 | McLee |  NCIS Story - Abby's Notes


Když se probudila, srdce jí divoce tlouklo. Seděla připoutaná k židli a nemohla se pohnout. V hlavě jí létaly střípky vzpomínek a bodala silná bolest. Šla domů a…., pak už si vůbec nic nepamatovala. Rozcuchané vlasy jí padaly do obličeje a na jazyku ucítila chuť krve.

Někdo ji přepadl. Bolest na spánku se stupňovala s tím, jak se jí vše začalo vybavovat. Byli dva a určitě nebyli z ulice. Jejich taktika boje vyžadovala cvik a zkušenosti. Zkušenosti trénovaného mariňáka. Na detailnější vzpomínání už neměla sílu, a tak se začala soustředit na okolí. Místnost, ve které se nacházela, byla malá, tmavá a špinavá. V rohu na stěně bylo malé, rozbité, ale zamřížované okno, kterým procházel jen úzký pruh světla, dopadající přímo před ní. Podlaha byla mokrá. Celé dva dny pršelo, takže byla stále ve Washingtonu. Uslyšela hlasy, ale nedokázala rozpoznat ani slovo. Byla tak unavená a měla co dělat, aby se udržela ve vědomí. Hlasy se přibližovaly. Zdálo se jí, jakoby se zastavily přímo před dveřmi.
"Jsou čtyři. Proč zrovna jí?" Zaskučel první. Ten, co dostal do břicha. "Volal si už vůbec?"
"Ne, nejdřív je necháme trochu vycukat. Navíc musí být vzhůru, určitě s ní budou chtít mluvit," řekl druhý a pomalu stiskl kliku u dveří."A kdybys řekl, že je cvičený zabiják, mohli jsme vzít tu gotičku,"
Oba vešli dovnitř. "Dobré ráno slečno Davidová," řekl Bennett, kterého hned poznala. A druhý nebyl nikdo jiný než Christopher Avery. Nic neřekla a sklonila hlavu.
"Ty budeš asi pěknej oříšek," řekl Chris, jemně ji chytil za bradu a hlavu zvedl. Nejradši by mu ty ruce zpřerážela. Ale jakmile pohnula svými, dostala křeč do ramene. Oba mluvili dál a dál, ale jí zajímalo jen jediné. Povolený provaz u její pravé nohy. Když se Caleb naklonil, aby ji rozvázal, vykopla a on se skácel na kolena. Chris jen zasyčel. Byl rád, že to nebylo jeho mezinoží. Pomalu se vytratil a vrátil se až s další dávkou sedativa.

* * *

Všichni tiše seděli za svými počítači a hledali všechno, co by jim mohlo pomoct ty dva najít. Tony se každou chvíli nervózně zadíval na Zivinu prázdnou židli. Doufal, že se jen zdržela v dopravní zácpě. Podíval se na McGeeho. Ten zakýval, že mobil nebere a naznačil, že má vyndanou baterii. Gibbs si jich všiml, ale nic neřekl. Zrovna chtěl zavolat řediteli do New Yorku, kde byl na nějaké důležité schůzi ohledně námořnictva mířícího do Asie, ale neznámé číslo ho předběhlo. Kývl na McGeeho a nastavil mobil na hlasitý hovor.
"Přeji dobré ráno, Agente Gibbsi."
"Co chcete Avery?"
"Spravedlnost!"
"Tak přijďte a všechno vyřešíme."
"To nebude tak lehké a vy to víte. Dáte nám Markse a my vám dáme něco, co chcete vy. "
"A co podle vás chceme?" Zeptal se pochybovačně Gibbs.
"Řekl bych, že jedna židle u stolu je stále volná." Tony sevřel ruce v pěst a všichni se otočili k Zivinýmu stolu.
"A volná zůstane, dokud nám nevydáte Markse. Máte čtyřiadvacet hodin." Pak hovor ukončil.
"Šéfe, nestihl jsem to."
Gibbs bouchl do stolu a vydal se s nahrávkou dolů za Abby.

* * *

Zbývalo jim už jen dvanáct hodin a neměli nic. Abby si je nechala znovu zavolat dolů, když v tom se na Gibbsově mobilu zjevilo stejné neznámé číslo. Tentokrát se hledání chopila ona.
"Tak, jak jste na tom?" Zeptal se Chris. "Moc času už vám nezbývá."
"Chci mluvit se Zivou!"
"To je jasné," opáčil Chris a zavolal na Caleba. Z telefonu se ozval Zivin výkřik a zasténání.
"Gibbsi…"
"Zivo, jsi v pořádku?" Místo odpovědi se ozvala velká rána. "Doprdele!" zařval Caleb.
"Jo… zasyčela bolestí. Jsem v pořádku." Po další ráně, která následovala, Ziva zaklela a hebrejsky zanadávala. Hovor se opět ukončil. Mohli jen spekulovat o tom, co se tam vlastně dělo, ale Tony pevně věřil, že jim z toho jejich "zlobivá" holka, dělá peklo.
"Kruci! Gibbsi jejich signál vychází snad z deseti okruhů tady ve Washigtonu a Virginii. Jsou pojištění." Vztek v Abby sílil. Hodila novou nahrávku do rozpoznávacího programu.
"Tam," ukázal Gibbs na místo, kde pozadí zvuku sílilo. Abby to izolovala. V místě, kde Ziva nadávala, byl slyšet…
"Zvon! Gibbsi."
"Tři hodiny?"
"Ne, DiNozzo. To je lodní zvon."
"Ale šéfe," vložil se do toho Tim. "To může být kdekoliv a v jakémkoliv přístavu."
"Ano i ne," odvětila Abby. "Ten čistící přípravek obsahoval speciální přísadu, kterou používali jen čtyři zkrachované továrny tady ve městě a …," ťukla do klávesnice. "Jen dvě jsou blízko přístavu." Dobrá práce Abby, pomyslela si.
"Díky Abby," řekl Gibbs a všichni vyrazili ke dveřím.
"Ale Gibbsi, ty továrny jsou každá na opačném konci města!"
"Tolik času nemáme," řekl McGee a upřel pohled na Abby, která mu ho oplatila. Jen jediné věci věří více než svému spektrometru.
"Použij svůj instinkt Gibbsi! Co říka?"
"Jeffery Marks."
 

2 people judged this article.

Comments

1 Džejn. Džejn. | Web | 25. may 2013 at 20:57 | React

No, kámo, podpis nemam. Za prvé jsem se k němu pak už vůbec nedostala a taky ty lidi málem rozmlátili ty dveře u StarColoru, když stál za nima, že se k němu chtěl dostat. Beznadějný..

2 Lucy0077 Lucy0077 | Web | 25. may 2013 at 22:05 | React

wau je to zajimavý :) super popsi jak tam byla zavřena jinak vadí mi jedna vec je to fakt hodně moc dlouhy :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement