Část #3

20. may 2013 at 20:42 | McLee |  NCIS Story - Abby's Notes


"Cítila jsem, že přicházíš."
"Tak co máš Abbs?"
"Chaos, jeden velký chaos. Našla jsem čtyři různé otisky. Ty tři jsem s jistotou přiřadila, ale ten čtvrtý stále čeká na shodu. Pokud jde o ty plány a všechno to haraburdí, je to staré. Na všem je tlustá vrstva prachu a díky databázi rozpisů hlídek jsem zjistila, že je to z minulého roku."
"Takže nedodělali, co začali. Dobrá práce." Políbil ji na tvář a zamířil k výtahu.


* * *

Dveře se zasyčením otevřely. "Ducku?"
"Á Jethro, jsem rád, že tě vidím."
"Co mi řekneš o našem vrahovi?"
"No, podle psychologického profilu, který jsem udělal, je náš vrah velice důkladný a chytrý. Přimět někoho bez použití násilí aby se zastřelil, to dokazuje, že umí zacházet s lidskou psychikou."
"Část týmu."
"Co prosím?"
"Ale nic Ducku," zahulákal na něj přes rameno, když odcházel, "Díky."

* * *

"Takže jí z nějakého důvodu zabil a…"
"Ale proč nám to nepřišli říct osobně?" skočil Tonymu do řeči McGee.
"Možná chce zabít i je, McChytráku."
Gibbs zvedl mobil ještě než stačil přejít z vibrace do vyzvánění. "Dobře, díky." Zavěsil. "McGee?"
"Hned šéfe." Tim projel e-maily a otevřel ten poslední od Abby. Za moment se na obrazovce objevila fotka černovlasého třicátníka s potetovaným krkem. "Jeffery Marks."
"Najděte ho!"

* * *

Myslím, že mají stopu," řekl tiše muž sedící u otevřeného notebooku. Jeho hlas se v tmavé a skoro prázdné místonosti rozléhal. U jedné ze stěn, stálo jen pár skříněk. Všechny byly ale plné. Nebezpečně plné.
"Veděl jsem, že na Gibbse je spoleh." odpověděl druhý muž. Tón jeho hlasu působil sebejistě. Šel po své cestě a ani na moment neměl v plánu zaváhat.
"Co když to nevyjde? Máš…" Jakmile pochopil výraz jeho parťáka, ztichnul. Schopnosti ajťáka. "Tak co mám najít?"
Položil mu fotografii na stůl. "Ji, zjisti o ní, co nejvíce."

* * *

Abby si usrkla poslední kapičku Caf Powu a zakroutila hlavou. Kde je? Rozhodla se ještě jednou věnovat svému spektrometru a záhadné látce, ale to už uslyšela charakteristický zvuk výtahu. "Zivo! Tebe jsem tu nečekala."
"Já, potkala jsem Jimmyho." Natáhla k ní ruku s malou průhlednou plastovou miskou. "Tohle ti posílá."
"Jo, sliboval mi to už minulý týden, málem jsem zapomněla." Převzala misku s kulkou a položila jí vedle klávesnice. Když se otočila, zahlédla už jen Ziviny záda. Nevydržela to, sáhla po mobilu a vytočila Gibbse. S každým pípnutím uhasínala její trpělivost. Naštěstí se jí místo odpovědi dostavil sám osobně.
"Promiň, fronta." Podal jí čerstvý kelímek lahodného moku na stůl. Doufal, že mu to pomůže odčinit to čekání.
"Odpuštěno!" Otočila se zpět k monitoru. "Jeffery Mark má pěkný rejstřík, rvačky, drobné krádeže, napadení policisti v opilosti,.."
"Abby?"
"Jo, ale teď poslouchej. Zjistila jsem, že jeho jméno se nachází na seznamu ochrany svědků." Nastala dlouhá pauza. "S McGee jsme se snažili do něj dostat, ale pak jsem zachytila…"
"Co?"
"Něco…" Stále ťukala do klávesnice, bez toho aby dokončila načatou větu. Po další, ještě delší odmlce, to už Gibbs nevydržel.
"Co Abby?" Naléhal.
"Někdo nás sleduje!" Tahle věta jakoby mu slepila všechny ty nesedící střípky do smysluplné skládačky. Políbil ji na čelo. "Nesnaží se nám pomoct…."
"McGee Jefferyho stále hledá, pospěš si!"

* * *

"Máme ho!" vykřikl s nadšením a zaklapl notebook. Nasadil si brýle zpátky na nos a podal parťákovi utržek papíru.
"Dobře, teď musíme pohnout!"
"Hotel Deborah, Mason street. Pokoj 207." Zopakoval si pro sebe nahlas a představil si mapu, aby si utvrdil přesné místo jejich cílu.
"Tady máš zbraň, řídíš!"

* * *

"McGee okamžitě zastav hledání!"
"Už jsem ho našel, šéfe," řekl hrdě. Miloval úspěšné hledání. Připadal si potom jako důležitá součást týmu. On jí byl, ale ni kdy si to sám sobě nedokázal říci. Gibbs jen sklonil hlavu a povzdechl si.
"Děje se něco?" Zaváhal.
"Využili nás, aby se pomstili. Vezmi si věci, musíme ho najít dříve."
"Promiň, šéfe. Mělo mi to dojít." Gibbs přivolal výtah. "Víš, co si myslím o omluvách?"
Projev slabosti, pomyslel si Tim. "Šéfe, můžu zavolat Zivě, právě si jela něco zařídit. S jejími řidičskými schopnosti, tam bude do pěti minut."
"Fajn." Vátah se zavřel a začal boj s časem.

* * *

Do hotelu se dostali zadním vchodem. Caleb si pohrál se zámkem od pokojových dveří. Chvilku nadával, ale pak se ozval sladký zvuk úspěchu. Když otevřeli, čekalo je nemilé překvapení. Pokoj byl vybílený, a to doslova. Chris přistoupil k oknu a pohlédl dolů na ulici. Caleb mezitím ve vzteku prohledával každou škvíru. Od šatní skříně až po prostor pod postelí.Všchno házel kolem sebe a s ničím neměl slitování.
"Cale?" Chris ukázal z okna. Vzhledem ke Calebovu stavu se bál jeho další reakce.
Tony právě otevíral dveře, Ziva Jefferymu sklonila hlavu a strčila ho do auta. Než se stačili oba vzpamatovat, auto i Jefferym zmizelo.
Caleb ke Chrisovu překvapení udržel svůj vztek na uzdě. Zrudl jako rajče a na čele mu tepala vleká vystouplá žíla, ale promluvil s naprostým klidem. "Plán B"

* * *

Jeffery se potil jako závodní kůň, přestože výslechová místnost pro něj nebyla nic nového. Ziva s Tonym ho pozorovali za polopropustným sklem.
"Co myslíš, jakou metodu zvolí Leroy Jethro Gibbs tentokrát?" Otázal se Tony. Myslel, aby řeč nestála.
"Žádnou."
"Chceš říct, že tvůj mossadský instinkt ti říká, že promluví sám?"
Gibbs vešel se složkou a přitiskl ji Tonymu na hruď. "Běž."
Tony se posadil naproti Marksovi a položil před něj dvě fotografie dvou mrtvých.
"Nic vám to neříká?" Jeffery mlčel. Honili se mu hlavou různé myšlenky a nedokázal se soustředit. Prášky začali měnit účinek.
"Nevyřízené účty s poručíkem Brianem? A Joanne, nebyla náhodou součást týmu? Zabil jste vlastní parťačku?" Ironicky se pousmál a otočil se směrem na Zivu. "Chápu, občas to s nimi není lehké, ale…"
"Chci svého právníka," řekl nakonec. Čelo už měl celé orosené a těžko se mu mluvilo. DiNozzo to čekal, a tak sbalil celou složku a odešel.

* * *

Bylo už pozdě večer, když se vracela domů. Měla takový divný pocit, že něco zapomněla, nebo to byl jenom hlad? Celý den skoro nic nejedla. Chystala se z batohu vyndat klíče, když ucítila za sebou něčí přítomnost. Nejdřív si myslela, že jde jen o kolemjdoucího, ale ten už by teď byl dávno na konci ulice. Kroky byly těžké a pomalé. Dělala jakoby nic a když konečně nahmatala klíče, prudce se s nimi ohnala.
Muž za ní byl ale rychlejší a stihl ji chytit za zápěstí. Nepředvídal však její další krok, a tak ho její hbité vysmeknutí a silná rána do břicha zaskočila. Muž zaskučel a odpotácel se.
Uslyšela za sebou další, rychlé kroky. Otočila se a druhý muž dostal loktem do nosu. Otřel si krev a ruce sevřel v pěstí. Každý jejich pohyb, jakoby byl pro oba předvídatelný. Už jí docházely síly a okem stále kontrolovala muže ležícího na zemi. Začal se zvedat a ona najednou nevěděla, co udělat. To ji zpozdilo a jedním pohybem ji rána do spánku složila k zemi. Pak už jen ucítila studenou špičku jehly a usnula.

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement